Uganda: co bude dnes k večeři?

Když se řekne Uganda, koho by napadla zrovna koza? Věřte, že my se této asociace asi už nezbavíme.

Během naší cesty do Ugandy, do které jsme se mimo jiné také vydali navštívit našeho kamaráda Filipa, který se svou přítelkyní spravoval kemp v národním parku Murchison Falls, jsme navštívili nejenom národní parky. V rámci naší výpravy jsme raftovali na Nilu, pronásledovali jsme autem stovky kilometrů náklaďák, na kterém vezli naše druhé auto, absolvovali jsme denní, ale také noční safari se spaním uprostřed divočiny a spoustu dalších intenzivních zážitků. Jeden zážitek mně ale přeci jen utkvěl v paměti silněji.

Po tom co jsme prozkoumali NP Murchison Falls a navštívili šimpanzí rezervaci, jsme se vydali na dlouhý přejezd převážně po červených prašných cestách do NP Kidepo Valley. V Kidepu jsme měli předjednané spaní v kulatých domcích plných opic uprostřed divočiny, kde když jste v noci otevřeli dveře, tak na vás ze tmy svítilo desítky očí.

Kemp byl čistě jen na spaní s možností koupit si pivo, ale nic víc, jelikož zde nefungovalo žádné zásobování. Respektive kemp byl hodně daleko od civilizace a cesta, která k němu vedla, nebyla ve špatném počasí sjízdná z důvodu přejezdu řeky.

Takže to fungovalo následovně. Kdo jede do Kidepa, konkrétně do tohoto kempu, musí si před vjezdem do NP nakoupit zásoby jídla, které mu následovně v kempu za menší poplatek personál tepelně zpracuje a připraví k jídlu.

Postupovali jsme tedy dle instrukcí. Jelikož Filip měl kontakty i v jiných národních parcích, tak pro nás dopředu v jedné malinké vesničce před Kidepem objednal kozí maso. Dojeli jsme do vesničky a hledali jsme osobu, se kterou byl kšeft domluvený. Po chvilce nechápavých výrazů chlápek odešel někam za domy a za nedlouho se vrátil s kozou na vodítku. Prvně jsme mysleli, že je to sranda. Za chvíli jsme pochopili, že to sranda není. Pořád jsem si alespoň já myslela, že se chystá kozu zabít a dát nám jen maso. Opak byl pravdou. Předal nám vodítko, nechal si zaplatit (asi 1500 na naše) a odešel. Ve stejné chvíli začalo do toho všeho ještě pršet.

Za chvíli přišel další místňák, že nám pomůže tu živou kozu přivázat na střechu. Chvilku jsme nechápali, ale kluci po chvilce pochopili, že jiná cesta není, tak se dali do toho. Koza evidentně měla jinou představu než, že bude přivázaná na střeše, takže s tím samozřejmě nesouhlasila a dávala to najevo. Povedlo se ji přivázat a vyrazili jsme skrze savanu do kempu, což nebylo zrovna kousek.

Naše předchozí zkušenost při projíždění safari v jiných NP byla taková, že vždycky buffala před naším autem spíše utíkali a báli se ho. Nyní se ale situace obrátila. Projížděli jsme divočinou a koza stále mečela. Do teď nám není jasné co tím mečením buffalům sdělovala, ale měla jsem pocit, že ba naopak se k našemu autu přibližují. Stěrače fungovaly, ne proti dešti jak by se mohlo zdát, ale čistily sklo od bobků, koza nám promáčkla střechu, ale zdárně jsme dojeli do cíle. Byla to celkem psychicky náročná cesta, protože nám bylo kozy líto.

V kempu nám kozu sundali ze střechy a odvedli ji na porážku. Naporcovali ji a ještě ten den nám ½ udělali na grilu k večeři. Bohužel tím jak byla koza čerstvě zabitá, tak maso nebylo vůbec odležené, takže to byla jedna velká žvýkačka. Další den nám z druhé ½ udělali ragú a to už byla jiná.

Tak poučení pro příště – při objednávání si vždy upřesnit detaily objednávky :)

Fotogalerie ke článku