Jak jsem si dal USA

Práce, cestování, večírky a hlavně životní zkušenost k nezaplacení. Kdo přemýšlí nad pracovním pobytem v zahraničí, vřele doporučuji. Hlavně když jsme mladí a plní odvahy, že?:)

Bylo mi 21 let a tudíž ideální čas vyrazit se podívat k sousedům do USA. S kamarádem jsme se tedy přihlásili do agentury, která nám zařídila program Work and Travel a dobrodružství mohlo začít. Tedy skoro. První překážkou bylo najít si práci předem, bez které nelze dostat pracovní vízum. Samozřejmě to šlo vyřešit s příplatkem přes agentru, která by nám s tím pomohla, ale to by jsme nebyli my.
Asi po měsící hledání, odeslání milionů emailů a dvou miliónech telefonátů jsme konečně získali pracovní smlouvu v restauraci v Kalifornii, kousek od národního parku Yosemite.

Tři měsíce práce tedy začaly. Práce sice náročná, ale dělat číšníka se vyplaní. Hlavně v Kalifornii. Krom základní hodninové mzdy máte dýška, která tvoří hlavní část výdělku. V jiných státech je to samozřejmě také tak, jen tam už neplatí hodivoná mzda a číšníci žijí jen z dýšek. Proto jsou v USA standartem a tak vysoká (nepsané pravidlo, že by se měla pohybovat okolo 20% z útraty).
Samozřejmě krom práce byly i zážitky, cestování po okolí, poznání nových lídí a různé vylomeniny. Jeden známý, 55-ti letý Dave, mě a mého partáka Petra pozval na plachtění po nedalekém jezeře. Super nápa, říkal jsem si. Po přijetí na místo na nás čekala malá plachetnička, zpoza které se vynořil Dave a s úsměvem na tváři nás přivítalm s tím, že nás rád vidí a že už to dvacel let nezkoušel. Ale srovnával to s jízdou na kole, kterou taky prý nezapomentete. No, skončili jsme s potopenou lodí uprostřed jezera a zachraňovala nás posádka náhodně plující lodi v naší blízkosti.

Pracovní povinnost utekla jako voda, já zvládl něco našetřit a dobrodružství mohlo začít. Následovalo půjčení nejlevnějšího auta a první zastávka....San Francisco.

Znáte ty rovné lámané ulice z amerických akčňáků? Tak to je přesně ono. San Francisko je pravdu úžasné město, i když s počasím to tam prý bývá horší. Takže jsme se pustili do takové té turistické klasiky, procestovat ho autem, podívat se do Aktatrazu atd.

Poté jsme se přesunuli do Santa Cruz, do mekky surfařského života. Na surfování sice nebyly tou dobou podmínky, tak jsem osedlali alespoň vodní skůtr. Na těch vlnách to byla dobrá prda. Tolik katapltů ze sedla jsem nikdy nezažil:D

Následovalo mono dalších zastávek, živení se jídlem z konzerv nebo zjištění, že voda je v obchodech daleko dražší než limonády. Časem jsme se dostali do naši vysněné zastávky Six Glags Magic Mountain. Největší středisko s horkými dráhami, jaké si jen člověk může představit.

Jednou jsme takle večer během cesty zabloudili a narazili na jeden chátrající dům prostřed ničeho. Nezbývalo nám nic jiného něž zazvonit a zeptatce se na cestu. Jakmile jsme se přiblížili k domu, otevřeli se vchodové dveře, vyvalilo se tucet psů a za nimi přikráčela postarší paní s nejistým výrazem ve tváři. Na druhou stranu, kdo by se tvářil sebejistě, když vám v noci před domem stojí dva cizí týpci. Ale paní byla překvapivě ochotná. Darovala nám mapu a vnutila nám dvě zimní péřové bundy. Venku bylo i v noci okolo 25°C. Zvláštní zážitek.

Navštívili jsme samozřejmě i národní parky jako Zion, Grand Canyon a pár dalších, co jsme měli cestou. Kdybych tento trip opakoval, tak parkům věnuji rozhodně daleko více času. Je to fakt pecka. Navíc města jsou prakticky všude stejná a takřka bez známek historie.

Ale z měst stojí určitě za navštívení Los Angeles. Kdo nebyl v LA, nebyl v Kalifornii! Pláže, centrum, Beverly Hills, walk of fame, muzea a hlavně Hollywood!!! LA je snad jediné město, kde je lepší zůstat déle než méně. I na samotnou návštěvu Hollywoodu je potřeba si vyčlenit jeden celý den. Proč? Kvůli nesčetnému počtu atrakcí, vystoupení a prohlídku filmařských ateliérů. Něco tak pro-turistického snad jinde v celém vesmíru neexistuje.

Pak bylo na řadě Sand Diego. V LA mají Hollewood, v San Diegu mají Sea World! Také neskutečný zážitek. Vystoupní snad všech mořských zvířat, které znám. Samozřejmě včetně kosatky Willyho.

Po náročných turistických orgiích to chtělo trochu vyčistit hlavu a my tak zamířili do Las Vegas. Ano správně, do Las Vegas!!!
Během cesty jsme slyšeli spoustu historek, jaké snobské večírky se tam konají. Takže abychom nedorazili jako dva burani, udělali jsme si zastávku v outletu pro nákup pořádných ohozů.
V outletu jsme se dostali do obchodu s obleky, kde nám jedna velice přesvědčivá prodavačka každému vnutila super vypasovaný oblek za cca 350 USD s tím, že v něm vypadáme neuvěřitelně skvěle a že ho musíme mít. Tak jsme ho taky vzali. No jo, jen nás v tu chvíli nenapadlo, že už měsíc žijeme na stravě z plechovek a dost jsme zhubli. Takže jsme si koupili obleky, které nám byli po pár týdnech normální stravy malé:D

Las Vegas. Myslím, že pověst tohoto města odpovída skutečnosti. Opravdu je tam možné vše. Avšak myslím si, že v jednom směru to pro nás není až takové wow jako pro američany. Vegas je jediné město, ve kterém můžete konzumovat alkohol na veřejnosti. Proto se tam většina lidí cíti jako ve snu. Ale pro nás je to celkem normálka.
Kasína, veřírky, světelná show, magalomanské stavby, pouliční umělci, je to zkrátka město hříchů všeho druhu:)

Casta musela pokračovat dále a my se jednoho dne, v ranních hodinách, ocitli v Death Vally (Údolí smrti). Ten název tomu opravdu odpovídá. Pro mě to bylo nejteplejší místo, na jakém jsem se kdy ocitl. Ani z kohoutků místní čerpací stanice netekla studená voda.
Vtipné na tom dni bylo, že ráno jsme nevěděli, kde se skrýt před extrémními teplotami a navečer toho dne jsme se ocitli v horách národního parku Yosemite, kde sněžilo. A hle, konečně se nám hodily ty péřové bundy, které nám věnovala záhadná paní.

Putování po Kalifornií se chýlilo ke konci a následoval přelet do New Yourku. Abych pravdu řekl, do teď mám z této metropole smíšené pocity. V USA mají zvyk, že jakmile na silnci jen trošku přibrzdíte, tak ten za vámi na vás hned troubí a to i včetně měst. A teď si představte ty extrémní zácpy v NY, kde na sebe šichni troubí neustále...to je fakt peklo.
Ale jinak mrakodrapy, Time Square a další ikony tohoto měst, to je prostě zážitek!

Ale co se nám na závěr nestalo. Kufry sbalené a po čtyřech měsících v USA vyrážíme na letiště. Pro jistotu jsme si nechali časovou rezervu a dorazili na terminál dvě hodiny před odletem. Prostě tak, jak to má být. Přišli jsme do hlavní haly a já se rozhodl pohlídat kufry, zatím co Petr šel omrknout odkud nám to přesně letí, ať nemusíme s kufry pendlovat sem a tam. Po chvíli čekání mi přišlo podezřelé, že to Petrovi nějak trvá. Přeci jen se stačí podívat na hlavní tabuly s rozpisy. Čekám dál. Čekám ještě chvíli a v tom v dálce vidím, jakke mě kráčí rozhozeným krokem a vyděšeným výrazem ve tváři. Když došel, říkám mu: „Ty voe, co se děje?“ Petr zvedne hlavu a odpoví: „Ty voe, my jsme na šatným letišti!“
To nevymyslíš!
Přejet celý NY a stihnout let ze správného letiště už nebylo reálné, ale podařilo se nám přebookovat let, samozřejmě za výrazný příplatek, a já tak vyčerpal ušetřené finance z brigády do posledního dolaru. Ale byla to dobrá jízda....

Fotogalerie ke článku