Roud trip Sicílií

Sicílie je bezvadné místo pro zapujíčení auto a vydání se na vlastní cestou. Moře, pláže, historie a sopka. Přece škoda to nevidět.

Já měl možnost zajet se tam podívat s partou kamarádů v rámci studijního pobytu na Maltě. Myslím, že některé kuriózní situace, co jsme zažili na našem roadtripu, snad jinde zažít nejde.

Po příletu jsme hned na letišti vypůjčili auta, rozdělili se na dvě posádky a vydali se na okružní jízdu. Ze začátku jsme brali cestu podstivě. Navštěvovali památky, kostely, pláže a tak dále. Ale upřímě, po sto padesátem kostelu už vás to trochu omrzí. Řízení bylo chvílemi pravá italská divočina, ale zvládali jsme.

V průběhu cesty nastal čas pro výjezd na vrchol Etny. Aspoň takový byl plán. Krom toho, že byl listopad (btw nejhorší obdoba na cestování, prože je tma dřív, než někam dojedete), tak nás zhruba v polovině výstupu chytla sněhová vánice. Samozřejmě my na letních pneumatikách a tak nám nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět do údolí. Já si alespoň na památku nacpal pár lávových kamenů do batu, i když mi všichni říkali, že to nemužu vzít do přiručního zavazadla do letadle. Jíná zavazadla jsme neměli. Ale já byl chytrý dost, tak jsem si pro jistotu naplnil celý batoh.

Největší řidičský punk čekal v Palermu. Už při příjezdu nás zarazilo, že všechna autam jsou nějakým způsem potlučená. Za chvíli nám došlo proč. Dopravní značení, semafory, pruhy na silnici, to vše jsou jen bezvýznamní ukazatelé, na které se maximálně tak dívají turisté. Jestli jedete na červenou, ve svém pruhu či protějším, je vaše věc. V Palermu platí párvidlo silnějšího, tedy kdo koho vytlačí a vše si tak žije vlastním životem. Místní nám dokonce říkali, že když si děláte autoškolu, nejprve se učíte pravidla silničního provozu a poté se učíte “pravidla” Palerma.

No ale co se nám tam nestalo. Ubytovali jsme se v Hotelu kousek od města a protože byl pátek, tak jsme se rohodli ve třech lidech okusit noční život mafiánského města. Nikdo jiný se k nám nechtěl přidat, tak nás alespoň kamarád hodil do centra s tím, že cestu zpět pořesíme v průběhu.
Trochu nás zarazilo, že kluby a bary zavíraly poměrně brzy, ale i tak jsme se zvládli zabavit do pokročilých hodit. Samozřejmě v průběhu celého dne se nám vybily telfony a už jsme tak nikomu nemohli zavolat, aby nás přijel vyzvednout. Takže jediná varianta byla zkusit v 5 hodin ráno stopovat. Trocha štěstí v neštěstí, stopli jsme dva kluky, co byli překvapivě ochotní nás odvézt. Další kámen úrazu byl ve zjištění, že nikdo z nás si nepamatuje cestu, adresu ani jméno hotelu, kam potřebujeme:D Jenom jsme rukou naznačili, že někde tímto směrem bydlíme.

Světe div se, borci nás cca za hodinu a půl dovezli před náš hotel. Do teď nechápu jak. My že se tedy rozloučíme a slušně poděkujeme, jenže borci zamkli auto, otočili se na nás z předních sedadel a řekli: „Tak a teď nám dejte všchny prachy!“ My ani nedutali. V hlavě vám v tu chvíli profrčí Palermo, mafie a čekáte, kdy na vás vytáhnou bouchačku. My samozřejmě chudí studenti bez peněz. Nakonec jsme tedy usmolili z kapes asi deset euro, domluvili se a všechno bylo v pohodě. Ale nervy v kyblu.

Sicílie je opravdu super a každý si tam najde svoje. Popravdě to Palermo bych si rád někdy zopakoval.

Fotogalerie ke článku