Istanbul

Město gastronomie, památek, ale také místo poskytující podmínky pro soužití skupin s různými způsoby života.

Istanbul je podle mého názoru město, které rozhodně stojí za navštívení. Mě se to tedy povedlo až na druhý pokus. Poprvé jsem stornoval letenky kvůli atentátu na letišti, ale podruhé to už naštěstí vyšlo v pohodě. No, i když trefil jsem se zrovna do období voleb, kdy se rozhodovalo o přidělení téměř absolutní moci do rukou prezidenta Erdogana. Ale zase, o to lepší atmosféra:) Kolikrát to bylo docela hustý, ale o tom později.

Vydal jsem se tedy do této metropole od pátku do pondělí, což dva celé dny na projití města a dva vynechané na cestu bohatě stačí. Mým průvodcem a hostitelem se stala Tanya, místní Turka, se kterou jsem se seznámil o pár let dříve v rámci zahraničního studentského projektu. Díky ní jsem měl tedy možnost pohlédnout do útrab Istanbulu trochu z jiného úhlu, než kdybych tam byl pouze na vlastní pěst.

Po mém příjezdu do města mne na každém rohu vítaly monstrózní billboardy stávajícího pana prezidenta, které kolikrát zakrývaly celou plochu 12ti podlažního bytového domu. Sem tam projel obrněný vůz nebo se kolem prošel policista se samopalem. Na první pohled bylo zřejmé, že volby vrcholí. Samozřejmě byly vidět i propagační materiály opozice, ale pro ty už nezbývalo ve městě moc místa.

Samotná atmosféra Istanbulu mě ale nadchla. Krom klasické návštěvy památek, kde je potřeba počítat s vyšší cenou vstupného pro turisty než pro místní, sem si dost užíval tureckou kávu a jejich čaje. To se tu pije prakticky v průběhu celého dne, ať před jídlem, po jídle, mezi jídlem, po svačině…no prostě furt. V kombinaci s nejrůznějšími sladkými pochutinami a celkově pestrou gastronomií to celkový zážitek ještě prohloubí.
Dalším, pro nás neobvyklým jevem, je zpěv textů z Koránu šíříce se po ulicích z okolních mešit, který je možné slyšet několikrát za den.

Samozřejmě i večerní život má co nabídnout a to od nejrůznějších barů po prodavače turecké zmrzliny, který si s vámi pěkně pohraje a společensky znemožní, než vám vydá váš vytoužený kopeček v kornoutu.

Co se týká komunity žijící v Istanbulu, ta by se dala rozdělit na dvě skupiny , jak mi Tanya vysvětlila a je zajímavé vidět jejich vzájemné harmonické soužití. První z nich je část obyvatel vyzdvihující spíše tradiční muslimské hodnoty, která je trochu více podporována nejvyšším státním zastupitelstvím. Vlastně se tak nějak podporují navzájem. Druhá část komunity, ve které jsem se pohyboval já, je zase více proevropská.

Během mého posledního večera jsme sledovali v televizi výsledky voleb. To byla hodně zajímavá zkušenost. Jak jistě víte, volby dopadli ve prospěch Erdogana. Po zveřejnění výsledků se v ulicích rozjeli bujné oslavy, lidé jásali, ohňostroje apod. Avšak slavila pouze jedna část komunity. Tani se chtělo brečet. A nebyla jediná. V televizní debatě měl slzy v očích i neúspěšný kandidát opoziční strany. Závěrečný slavnostní projev prezidenta Erdogana, který mi Tanya v průběhu překládala, se nesl v duchu zpřísnění některých zákonů a náboženských odkazů. Zajímavá atmosféra.

Každopádně Istanbul je metropole, která opravdu stojí za to. Já sám se tam plánuji opět zajet podívat na nějaký prodloužený víkend. Mimochodem, kdyby si chtěl někdo udělat zajímavější výlet, jé možné se tam dostat i autobusem za relativně příznivou cestu.

Fotogalerie ke článku